Martin Ulbrich

Genderová politika se u nás ve své elementární podobě začala ozývat již v době národního obrození emancipačními snahami Ženského výrobního spolku a Městské dívčí školy, nebo osobností jako M. D. Rettigová, M. Palacká-Riegerová, S. Podlipská, E. Krásnohorská, K. Světlá a T. Nováková. Dnes, v době, kdy jsou již mnohé protidiskriminační kroky dávno ukotveny v české legislativě i v obecných společenských stereotypech, ať už se jedná o přístup ke vzdělání, kariéře, veřejnému životu či územnímu plánování; je na místě nahlížet na genderovou problematiku také kriticky.

A vzhledem k tomu, že také Strana zelených má ve svém programu pro ženy jako jedna z mála politických stran několik genderových bodů (stejné mzdy za stejnou práci, ochrana práva ženy na rozhodnutí podstoupit interrupci, příjemnější a přátelštější porodnice z hlediska intimity prostředí podobnější domovu, třetinové zastoupení žen na kandidátních listinách politických stran aj.), rád bych se s Vámi podělil o některé sporné pilíře v tzv. Politice rovných šancí, které jsem věnoval také část své prezentace na UJEP v Ústí nad Labem. Jako s výchozím zdrojem bych rád pracoval s titulem „Gender a společnost“ svérázné germanistky Dr. Jany Valdrové, Ph.D., která má za úkol vzdělávat v dané problematice především nesociologické obory na českých vysokých školách.

1. Proč máme podporovat politiku rovných šancí

Když vynecháme v knize uvedené odstrašující příklady z médií, která často zobrazují ženy jako frustrované bytosti s narušeným osobním životem, i fakt, že zaměstnavatelé jsou údajně při výběru zaměstnanců ženského pohlaví často ovlivňováni vzhledem zájemkyň namísto jejich profesních kvalit; v základu má politika rovných šancí utvářet vhodné podmínky pro možnost svobodné volby životních rolí každého jedince - bez ohledu na jeho pohlaví.

Kýženým výsledkem takové činnosti je pak podle Valdrové situace zaznamenaná v Norsku, kde je zavedenou povinností, aby v rozhodovacích grémiích každé společnosti muselo sedět nejméně 40% žen. U nás je takový přístup stále do jisté míry hudbou budoucnosti...

Tento fakt má ale podle mého názoru naprosto logické opodstatnění a není na místě ihned tvrdit, jak je Česká republika v tomto ohledu diskriminujícím a nemoderním státem. Jakkoliv uměle vytvořené kvóty a povinnosti jsou totiž věcí dosti problematickou, ne-li přímo komunizující. Diskriminaci žen na pracovištích tento nástroj sice opticky řeší na jedničku, v prosperující společnosti by ale členství v rozhodovacích grémiích nemělo být nikdy jakýmsi přeléváním misek vah k jednomu nebo druhému pohlaví. Mělo by se odvíjet především od pracovních výsledků a faktického podílu jedince na úspěchu dané firmy. Ne každá společnost v České republice přece může kalkulovat s libovolným podílem „superzaměstnanců“ na jedné či druhé straně, aby mohla nastavit pevné kvóty pro rozhodovací funkce; a zároveň tím neovlivnila celou budoucnost společnosti. Pak mi také zůstává otázkou, kde je psáno, že v kontrolním grémiu náhodné firmy nemůže sedět hned 70% žen na základě jejich pracovních výsledků, aniž by došlo k diskriminaci jakéhokoliv druhu.

2. Gender mainstreaming

Gender mainstreaming má, zjednodušeně řečeno, při zavádění opatření nebo rozhodnutí (např. i týkajících se územního plánování) brát zřetel na obě genderové skupiny. Prakticky funguje přibližně tak, že před zavedením opatření se provede tzv. genderová analýza, která, pokud prokáže znevýhodnění občanů některého pohlaví, vrací celou věc zpět do pracovní fáze. Rozhodnutí bývá přijato většinou až v momentě, kdy jsou všechny takové znevýhodňující faktory odstraněny (Valdrová uvádí příklad z plánování trasy MHD, kdy se nejprve zjišťuje, k jakému účelu daný prostředek využívají muži a ženy, aby bylo dosaženo ideálního stavu, pak teprve dojde k realizaci projektu).

Na jedné straně dosahujeme zmiňovaným postupem určitě ideálního projektování v daném městě, na straně druhé však musíme být opatrní. Mohli bychom se také dostat z popudu neziskových organizací v našem státě a státech EU do fáze, kdy ke schválení sebevětší banality budeme pokaždé nuceni provádět genderovou analýzu a takové dílčí prodlevy budou mít drastické dopady na lokální rozvoj regionů a měst, nebo dokonce poslouží růstu komunálního lobbismu a dalších nežádoucích faktorů.

3. Genderové rozpočtování

Třetím a posledním diskutovaným pilířem je genderové rozpočtování. Jak lze z názvu i z předešlého tématu odvodit, genderové rozpočtování je prostředkem politiky rovných šancí, který dbá na spravedlivé přerozdělování veřejných finančních prostředků právě za účelem rovného projektování zařízení a center, která používají odděleně muži a ženy.

Tento princip financování je podle mého názoru jedním z hlavních pozitivních pilířů této politiky jako celku, neboť pokud se vyrovná užívání rozličných služeb ženami a stejně tak muži, může z toho tak logicky daná obec, město, region i celý stát těžit jak v podobě větší produktivity a pružnosti ekonomiky a lidských zdrojů; tak i růstu HDP. Tento předpoklad vychází mimo jiné i ze studií Světové banky.

V České republice je všeobecně znám určitý „dluh“ v podpoře ryze „ženských“ projektů; na úkor těch „mužských“, do kterých jednotlivé správy prokazatelně lijí mnohem větší objemy finančních prostředků. [1]

Závěr

Verdikt nad politikou rovných šancí v globálu nemůže být v žádném případě jednoznačný. Ekonomická a de facto i jakákoliv jiná forma genderové diskriminace, proti které se některé politiky snaží bojovat, je dnes v podstatě důsledkem předsudků a stereotypů let minulých, a vyžaduje jedině tvrdší zásah do výsad podniků a zaměstnavatelů.

1. Takové zásahy by ale neměly překročit únosnou mez např. umělými „komunizujícími“ zásahy do podílů zaměstnanců ve firmách nebo jejich rozhodovacích grémiích.

2. Z pohledu mainstreamingu se zase tzv. gender analýzy nemohou stát běžnou praxí u každého banálního projektu nebo rozhodnutí; a bránit tak přirozenému lokálnímu rozvoji měst a obcí.

3. Na druhou stranu - rozpracování spravedlivější koncepce pro tzv. genderové rozpočtování by se mohlo (a také mělo) stát základem, na kterém je možné stavět další formu posílení státní ekonomiky a lidských zdrojů.

Poznámky:

[1] RYŠAVÝ, Ivan. Genderové rozpočtování? Teď nezávazné, ale brzy v něm půjde o miliardy. Moderní obec [online]. 4. 3. 2005, [cit. 2011-07-22]. Dostupný z WWW: <http://moderniobec.ihned.cz/c4-10006010-15710090-C00000_d-genderove-rozpoctovani-ted-nezavazne-ale-brzy-v-nem-pujde-o-miliardy>.

Odkazy:

Informace k publikaci „Gender a společnost“ na osobních www stránkách Dr. Jany Valdrové, Ph.D.